Je to už opravdu hodně dlouho, co jsem hledala nějaký byt. Finance jsem nabit měla, ale žádný jsem nemohla najít. Sice ano, peníze jsem měla, ale všechno bylo kolem drahé. Chtěla jsem nějaký byt, který nebude úplně předražený. Ale nechtěla jsem ani garsonku. Protože garsonka je úplně malá. Garsonku má můj bratr. Vlastně garsonky má dvě. Protože on říkal, že v jednom bydlí a druhý pronajímá svému kamarádovi. Myslím za šest tisíc korun měsíčně. Podle mého názoru táhlo je docela skvělé, protože když máte nějaký byt nebo garsonku navíc, tak samozřejmě že tohle můžete pronajímat.

Budeme mít vůbec alespoň nějaké finance navíc? Ano. Finance jsme na to měli. Já jsem si řekla, že kdybych měla opravdu hodně peněz, že bych si koupila dva byty. Třeba dva byty o velikosti 2 + 1. To by znamenalo, že bych v jednom bydlela a druhý bych pronajímala. Podle mého názoru, tohle je prima. Je to takový skvělý přivýdělek. Jenomže když nemůžu najít ani byt pro sebe anebo malý dům, tak nemůžu ani nic kupovat, abych to pronajímala. Tak jsem si řekla, že až budu mít partnera, že bychom si vzali hypotéku. Nějakou menší hypotéku na menší byt. Třeba o velikosti 2 + 1. Jak jsem již zmiňovala.

Protože jinak si tohle nedokáží vůbec představit. My jsme s rodinou dříve bydleli v bytovce. A bydleli jsme tam čtyři lidi. A moc dobře vím, že to bylo hrozné, protože jsme tam neměli nikdo vůbec žádné soukromí. A kdybychom měli nějaký větší byt anebo menší domeček, tak tam by soukromí jistě bylo. Proto si myslím, že nejlepší je, když člověk bude přemýšlet, kolik lidí bude v bytě anebo v domě bydlet. Já chtěla bych, abychom tam měli každý své soukromí. Aby měl každý své místo. Nemusí to být veliké místnosti. Stačí menší místnosti. Ale mě jde hlavně o to soukromí. A také hlavně o cenu bytu. Nebo také samozřejmě o cenu domu. Nesmí být nic drahé.