A písničku si pobrukuje. Ano, to je také z pohádky. Kdysi to k tomu tak nějak patřilo a kovář uměl prý i trhat zuby. No, nevím, zda bych k němu šla. Toto povolání nezaniklo, jak by se někdo mylně domníval. Jen už není kovář v každé vesnici. Kovárny už také ne. Pokud tam ještě někdo takový zůstal, tak je to většinou kovář umělecký a dělá jen na zakázku a jen speciální věci. Ale čert ví, zda by dokázal okovat koně, což byla kdysi jejich hlavní práce. Co musí takový muž umět dnes?

Kovat koně asi už ne, ale rozhodně musí umět rozeznat druhy železa. A pak obsluhovat buchar, který dnes obstarává tu těžkou práci, kterou by člověk bez stroje udělat nemohl. Je to pochopitelné. Dnes se kovou kusy, které váží několik tun a teprve pak se z nich vyrábějí další užitečné věci. Dnešní kovárny již dávno nejsou jen výheň a perlík. Že nevíte, co to je perlík? Inu, je to druh kovářského kladiva. Od toho běžného se liší delší rukojetí a oběma stranami, tedy údernými, stejnými. Ta delší rukojeť, tedy násada, nebo také někde topor je proto, aby bylo docíleno větší síly při kování s menší námahou. Ale i tak tlouci tímto kladivem rozhodně nezvládne každý. Proto musel být kovář kus chlapa, nějaké tintítko by na to asi nemělo.

V dnešní moderní době se na to už tolik nedbá, dnes musí umět kovář spíše obsluhovat různé stroje. Ve velkovýrobnách již nejsou ani výhně. Pokud nevíte, co to je, tak se podívejte na obrázek. Tam je výheň vidět a u ní také vidíte spoustu druhů kleští. Jsou určeny jako pomocníci při různém tvarování nažhaveného železa. Pokud někde ještě uvidíte kus pořádné poctivé kovářské práce, tak se pořádně dívejte, protože toto povolání pomaličku mizí. Kovářů ubývá a těm co jsou ve velkovýrobách se asi nějaká „jemná“ práce uměleckého zaměření asi svěřit nemůže. Proto to už většinou zůstává jen jako koníček neboli hobby.