Myslím si, že každý ÄlovÄ›k touží po vzdÄ›lání. SamozÅ™ejmÄ› že ne ale každý ÄlovÄ›k tohle chce, že opravdu hodnÄ› lidí, kteří pÅ™emýšlí, že se vzdÄ›lávat nechtÄ›jí nebo tÅ™eba po základní Å¡kole už jdou zpracovat. Ano, i tohle se dÄ›je. NÄ›kteří lidé i po základní Å¡kole chtÄ›jí pracovat a nechtÄ›jí vůbec studovat. NechtÄ›jí si udÄ›lat žádný uÄební obor, ani tÅ™eba maturitní vysvÄ›dÄení. Já chápu, že pro nÄ›koho je tÅ™eba velice složité, když je ve Å¡patné situaci, aby Å¡el tÅ™eba studovat, když tÅ™eba mají opravdu hodnÄ› veliké rodinné problémy, tady potom je velice smutné, že lidé musí jít pracovat, aniž by tÅ™eba chtÄ›li. TÅ™eba nÄ›kdo se chce vzdÄ›lávat, ale nemůže za tohle, ale na jednu stranu chápu zase také další stranou. Je to Å¡koda, protože kdyby potom lidé mohli studovat, jak chtÄ›jí, tak by byl svÄ›t o nÄ›co veselejší. Myslím si, že studium dá ÄlovÄ›ku opravdu hodnÄ›.

Studium dá ÄlovÄ›ku veliký rozhled a myslím si, že to není rozhodnÄ› málo, protože nÄ›kteří lidé si myslí, že když budou mít veliký rozhled, že to vůbec nic není. Že se v jejich životÄ› nic nezmÄ›ní, jenomže tohle opravdu není žádný problém. Ale není tohle pravda, protože když vlastnÄ› budete studovat, tak to znamená, že vy budete mít vÄ›tší rozhled po svÄ›tÄ›. Budete vÄ›dÄ›t různé vÄ›ci, které byste se vůbec nedozvÄ›dÄ›li. A je logické, že když budete potom tvrdnout v práci ihned po základní Å¡kole, tak už nic nového se nedozvíte.

To mi věřte. MaximálnÄ›, že by se tÅ™eba navÅ¡tÄ›vovali nÄ›jaké kurzy, ale nÄ›jaké kurzy vÄ›dy a nebo tÅ™eba jazyky. Já právÄ› bych se zbláznila, kdybych neumÄ›la alespoň dva cizí jazyky. PrávÄ› jsem chodila do dvou kurzů, a to na angliÄtinu a na italÅ¡tinu. A musím říct, že jsem velice nadÅ¡ená, že jsem chodila na tyto dva jazykové kurzy, protože jsem si potom naÅ¡la zamÄ›stnání jako pÅ™ekladatelka a Å™eknu vám, že práci pÅ™ekladatelky z italÅ¡tiny a z angliÄtiny mÄ› opravdu hodnÄ› baví. 

Jedním z problémů, se kterými se školství dlouhodobě potýká, je nedostatek financí. Ten se ještě prohlubuje se zvyšujícím se schodkem státního rozpočtu, neboť peníze jsou zkrátka více potřeba jinde, například ve zdravotnictví. To však neznamená, že se nejedná o závažný problém, který je potřeba řešit. Ale jak? Jednou z možností, jak získat peníze nezávisle na státu, je i zavedení školného, podobně jako je tomu na soukromých školách, byť ne v takové výši.

Tento krok by však šel proti ústavě, kde je jasně dáno, že každý člověk má právo na vzdělání. Tímto krokem bychom jej však vzali těm chudým. Navíc absolvování školní docházky je povinnost daná zákonem, její splnění by tedy nemělo záviset na finančních možnostech rodičů.

I to jsou důvody, proč se zatím uvažuje pouze o zavedení školného na veřejných vysokých školách. Koneckonců, pro značnou část zaměstnání stačí výuční list či maturita. A je pravdou, že na vysoké škole by měli studovat skutečně jen ti nejchytřejší, kteří na to opravdu mají. Pak by nedocházelo k situacím, kdy tři čtvrtiny třídy studium ukončí po prvním semestru.

Je pravdou, že zavedením školného by se vysokým školám a univerzitám vrátilo něco z exkluzivity, kterou dříve měly. Otázkou však je, zda by se tak nestalo dostupné jen těm, kteří si jej dokážou zaplatit, a zda by se nezačaly bát studenta vyhodit, neboť by tak přišly o peníze z jeho školného.

Samozřejmě existují různá stipendia, a tak by tomu bylo i v tomto případě. Chudý zájemce by si tak o něj mohl zažádat, a studovat díky němu zadarmo. Je však otázkou, kolik lidí by tuto možnost skutečně využilo, a kolik by se vzdalo, například z nedostatku sebevědomí. Je tedy jasné, že pokud bychom chtěli toto opatření zavést, přineslo by to i různé problémy, které by bylo potřeba vyřešit. A to se v současné době nezdá příliš reálné. Dokud je však nevyřešíme, zavedení školného by situaci jen zhoršilo.

Je opravdu hodně lidí, kteří dbají na to, aby měli veliké vzdělání, protože je to baví. Já sice chápu, že vzdělání je pro některé lidi opravdu hodně důležité. Já tomu rozumím, protože kolikrát i já sama jsem chtěla být velice hodně vzdělaná. A když mi bylo nějak tak třináct nebo čtrnáct let, tak jsem vždycky snila o tom, že budu mít alespoň dvě vysoké školy. Já vím, že je to docela vtipné, když člověk řekne, že bych chtěl mít alespoň dvě vysoké školy. Jenomže mi dáte za pravdu, že když to někoho baví a láká ho to, tak by to měl samozřejmě také vyzkoušet. A to bych nebyla já, abych to nevyzkoušela.

Jenomže bohužel se stalo to, čeho jsem se obávala nejvíc a nevěřila jsem, že se to vůbec stane. A bohužel jsem se nedostala ani na jednu vysokou školu, tak ani nevíte, jak jsem z toho byla nešťastná a jaký to byl problém pro mé sebevědomí. A opravdu jsem z toho byla nešťastná a také zároveň naštvaná, protože jsem vůbec nevěděla, co jsem mohla pokazit anebo co jsem mohla udělat zle, že se mi to takhle nepodařilo. Ani nevíte, jak moji rodiče byli zklamaní z toho, že jsem zklamaná a že jsem neuspěla. Moji rodiče pro mě totiž samozřejmě chtěli jenom to nejlepší, takže chtěli, abych byla šťastná. 

A šťastná mohu být jen s vysokoškolským diplomem. Samozřejmě, že vzdělání pro mě bylo důležité, tak jsem si udělala alespoň dva jazykové kurzy a nyní si dělám ještě vyšší odbornou školu zdravotnickou. Budu doufat, že jsi mi tohle podaří a třeba někdy v budoucnu za pár let si zkusím udělat také jednu vysokou školu, o které jsem snila. A když už jsem u toho vzdělávání, tak moje maminka má také vysokou školu. Studovala psychologii a byla ve škole skoro nejlepší Takže už asi chápete, proč jsme se chtěla také mamince vyrovnat. Chtěla bych být jako ona, ale nepodařilo se mi to. Ale ještě se nevzdávám. 

Když má dnes žít člověk jako člověk, je mu zapotřebí mimo jiné i elektřina. Vždyť si jenom představte, jaké potíže by měl někdo, kdo by ji k dispozici neměl. Nevěděl by, co se děje doma a ve světě, protože by si nepustil televizi ani rádio, nemohl by poslat e-maily, blogovat a podobně, kdyby neměl jak proudem napojit počítač, k vaření by musel používat v lepším případě plyn a v případě horším dřevo a uhlí. Večery by trávil potmě, ráno by ve tmavém bytě co chvíli do něčeho narážel. A potěšit by ho v této souvislosti mohlo snad jedině to, že by nemusel za elektřinu platit a stejně tak by ušetřil na koncesionářských poplatcích.
Ovšem to by nebyl žádný život. To by bylo pouhé nepříliš příjemné přežívání. A proto má každý normální člověk zavedený proud. A stačí mu stisknout vypínač nebo strčit šňůru do zásuvky a může dělat vše, co už se dnes bere jako vlastně samozřejmost.
Tak činíme všichni. Ovšem ti, kdo mají alespoň trochu toho estetického cítění, si při používání vypínačů a zásuvek nejednou uvědomí, že se jim tyto vlastně vůbec nelíbí. Že jde o modely, jaké je provázejí nejednou po celý život a jež jsou poplatné době minula, kdy byl člověk nejednou rád, sehnal-li aspoň snesitelný standard. Protože nejsou ještě tak daleko doby, kdy zkrátka byly i běžné věci nedostatkové a o něčem lepším si mohli nechat zdát snad jedině majitelé tuzexových kont, bonů nebo příbuzných žijících na té nesprávné straně železné opony.
A pokud si člověk uvědomí, jak nehezky takové staré elektroinstalační prvky vypadají, má už nakročeno k tomu, aby se poohlédl po něčem lepším. A když hledá, najde.
Tím pravým, co může vše změnit k lepšímu, je v případě zásuvek a vypínačů schneider anya https://www.lightpark.cz/vypinace-a-zasuvky-schneider-unica/, unikátní modulární řada specifická v tom, že má jednotné modulární strojky, ovšem zároveň i širokou barevnou škálu. Tyto výrobky se nabízejí v mnoha různých barvách a barevných kombinacích a mají různé designy, z nichž každý lze použít u stejného strojku. A taková flexibilita se jen tak někde nevidí.
Ale u vás doma by se vidět měla. Abyste měli svůj domov dokonalý do posledního detailu. Aby vám ho nehyzdil nějaký omšelý vypínač či stařičká zásuvka.